Ležíme ve stanu u kasáren a do tropika už mnoho hodin bubnuje déšť. Propadáme trudomyslnosti. Ne, toto nejsou zápisky z vojny, ale realita lezecké výpravy do jednoho z nejvyšším sedel Švýcarska, které je pověstné nepřízní počasí (alespoň dle pověstí, které z vlastní zkušenosti šířím já sám). Dostatečně dlouhým vyvalováním v teple spacáku se ovšem jak známo vyřeší většina problémů lidstva a tak i my ve dvě odpoledne vyrážíme alespoň omrknout nástup.
„Ježišmarjá, ten kluk to fakt chce lézt! Prej dobrý tření…pokud je k něčemu dobrá podmínka, tak možná na stavění sněhuláků!“ Pravda, trochu nám příchodem studené fronty přituhlo a připadlo, ale čas trávený čekáním ve stanu četbou Waltera Bonattiho nese své ovoce. Nevyměknem. Když už jsme sem ty cajky dotáhli. Navíc nejsme zdaleka jediní blázni nadšenci, kteří na Hannibalturm vyrazili.
Hodiny ukazují bezmála 16:00 když nastupujeme do první délky. Ideální start, aspoň se nebudeme na štandech plést s ostatními (kteří už si vychutnávají kávičku na Sidelenhütte). Začínáme vzlínat vzhůru po hranách místní žuly cestou Conquest of the Paradise (6+/190 m) – topo najdete na HoryInfo. Já si chrochrám blahem, Kristina úpí zimou, ale vzhledem k mému nadšení leze statečně dál (a ještě navíc táhne batoh).
Délky jsou nádherné, vyrovnané, kompaktní a rukavice na jištění nezbytné. Nakonec i klíčovou pátou délkou s delikátním lezením po malých krystalech přelezeme čistě (díky tomu skvělému tření!) a zanedlouho už vyhlížíme autobus. Ani ta švýcarská veřejná doprava ale zřejmě není bezchybná a tak nakonec dáváme přednost slanění. Natřikrát jsme dole natotata, navíc už máme celou věž touto dobou prakticky celou pro sebe.
Bonus: Nežijeme pouze lezením a sledujeme aktuální trendy! Protože chceme být IN, rozjíždíme urbex na helvétský způsob…
Foceno na Fujifilm X-T2 + 35/1.4
Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!
