Perly na Zermattem – Obergabelhorn&Zinalrothorn

Dost možná vám jména těchto hor spíše než alpinistické cíle připomínají jazykolam z lekce německého jazyka, ale nenechte se odradit. Byť se nachází v těsné blízkosti ikon Švýcarských Alp, nepotkáte tu davy lidí jako na Matterhornu nebo Monte Rose. Zato horské atmosféry a skvělého lezení po exponovaných hřebenech si užijete dosyta. A pokud budete mít Arbengrat pod ledovou glazurou jako my, nebudete mít nouzi ani o dobrodružství s promrzlými prsty.    

Na tyhle dvě horské lahůdky z poctivé ruly mě už před léty nalákali Jagyč s Bosákem. Když pak stejnou chválu pěl vloni i Luboš a přidal tip na trasu přes Arbengrat, bylo pravděpodobné, že se už nejedná o kamarádskou zlomyslnost a že je záhodno tyto laskominy ochutnat. Sladké Švýcarsko zhořklo pouze díky tradiční noční jízdě. Jen s vypětím všech sil jsme při cestě na Arbenbiwak odolávali šlofíčkovému vábení. Ani severka Matterhornu se na to naše ploužení nemohla dívat a zahalila se raději do mraků.

Navýsost luxusní biváček nás přivítal i s osazenstvem, které bylo lehce zaskočeno tím, že jsme po večeři okamžitě padli do kómatu, ze kterého jsme se probrali až ve čtyři ráno. Mezitím se počet obyvatel takřka zdvojnásobil a nebe vyjasnilo. Pod přísným dohledem magické hory a tisíců hvězd (vzhledem k lehké oblačnosti přesně 3278) stoupáme směle vstříc hřebenu Arbengrat na Obergabelhorn (AD, III).

Z pohádkové noci se za úsvitu stává solidní Mordor. Lezeme bez prstenů, takže se bez bázně pouštíme do boje s kompaktním JZ hřebenem. Někdo nahoře zřejmě odtušil, že bychom se na samotné skále příliš nudili a tak ji vyšperkoval jinovatkou a ledovým filmem. Děkujeme.

I do severky naproti se už opřelo slunko, zato my lezeme pořád ve stínu. Skála se nakolmuje a my kosíme při mazlení s chladnou rulou. Na fotce níže se nesnažím popohnat Helmuty před námi, ale přivést k životu prsty v mokrých rukavicích. Za ranní mlhou začíná probleskávat modro, které dává příslib parádnímu dni v horách.

  

Lezení je místy opravdu delikátní a je nutné dělat tuze opatrné kroky. To, že má Kristina na fotkách sundané rukavice, neznamená, že by už bylo takový vedro! Konečně se dostáváme ze zákeřného stínu a ruce přichází k životu.

V půl desáté máme to štěstí kochat se vrcholovým panoramatem Obergabelhornu (4063 m). Nebe se vyčistilo, jen lehká inverzní oblačnost zůstala aby byly fotky zajímavější. Přesto někteří zůstávají v péřovce. Co kdyby…Dvojka, kterou jsme doběhli, sestupuje na sever k chatě Mountet, my ve starých stopách pokračujeme na východ normálkou přes Wellenkuppe. Ani ta není zadarmo a my jsme rádi, že jdeme přechod a nemusíme ji absolvovat hned dvakrát.

Chata Rothornhütte je přesně taková, jaké máme rádi. Stylová, kamenná a daleko od údolí stranou vejletníků. Odpolední odpočinek narušují jen pauzy na jídlo, což se dá vydržet. Tentokrát ponocujeme až do sedmi hodin a brzy ráno vyrážíme spolu s dalšími dvojicemi na Zinalrothorn.

Svítání na sněhovém hřebeni v 3900 metrech nemá chybu. První parsky olizují nejdříve vrcholy nejvyšších hor a následně i naše tváře. Ostatní se zřejmě kochají ještě více než my, protože je postupně předbíháme a dostáváme se do lezeckých partií na JV hřebeni Zinalrothornu (opět AD, III). (původně jsme zvažovali i pěkný, ale o něco delší Rothorngrat).

Weisshorn a Schaligrat, plán do budoucna… 

Tentokrát to máme bez námrazy a tak si standardní trasu aspoň lehce vyšperkujeme zajímavější variantou (čti: trochu jsme v tom zabloudili). Touto lstí se nám podaří setřást i zbytek závodního pole, dosahujeme zářezu Gabel na hřebeni Rothorngrat a valíme dál k vrcholu.

  

Co nezmohl stín, dohání vítr. Obligátní zimní bundy nesmí chybět a tak stojíme u vrcholového kříže Zinalrothornu (4221 m) jak dva maskoti od Michellinu. Vychutnáme si oběd ve stejném stylu navzdory tomu, že je sotva devět a zahajujeme sérii slézání a slanění. To je zpestřeno velmi hlasitými nadávkami pokaždé, když se ta skvělá, ostrá a chytovatá rula změní v zpropadenou skálu o kterou se zasekne lano i v těch naprosto nepravděpodobných případech. Po intenzivní exkurzi českými vulgarismy už spokojeně a velmi dlouhou sestupujeme až mezi asijské výpravy a elektromobily, abychom stihli večerní golf.

Foceno na Fujifilm  X-T2 + Fujinon 10-24/4.

Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky.