Vánoční Dolomity #2 – Hochebenkofel

Štědrý den má být výjimečný, příjemný a plný zážitků. Loni jsme tato kritéria splnili dokonale a i letos, s dvěma prkýnky na nohách, jsme byli úspěšní. Přiblížili jsme se o něco blíže třem skalním hroudám a zamíříli k zastrčenému dolomitskému vrcholu Hochebenkofel.

Nedodržujeme štědrodenní půst a tak musíme snídani jaksepatří vyběhat. Bezmála 1600 metrů převýšení by nám v tom mohlo pomoci. Chladná dolina Innerfeldtal nás pohání ke svižnému tempu bez zbytečných zastávek. Stará trasa je sice dobře znatelná, ale dneska jsme tu zcela sami. Po dvou hodinách se konečně dostáváme na sluníčko, děláme prudkou otočku do údolí Hangenalpeltal  a čím výše stoupáme, tím více se nám odkrývá výhled na severku Čim.

Strmějším závěrem se vyšvihneme na vrcholové plató, kde je vítr hodně sfoukaný a pokračujeme ke kříži. S tím to ovšem není tak jednoduché. Nejdřív ještě zkoušíme dojít k letnímu skalnímu vrcholu, ale na půl cesty usoudíme, že nemáme touhu sklouznout se na převěji do pětisetmetrové severní stěny a zvesela se spokojíme se zimním vrcholem, kterému místo kříže vévodí vkusná rezatá krabice.

 

Po chvíli svátečního rozjímání pod oblohou bez mráčku už nás čeká jen velkolepý sjezd. Nahoře kličkujeme mezi kameny, v horním údolí se docela slušně sklouzneme (když zrovna nezaútočí zákeřná krusta), pozdravíme naposled Tre Cime a už si to valíme lesejčkem, kde se v našem podání odehrává dobrá lyžařská tragikomedie. Úsměv na tvář nám vrátí až jízda po protažené rovné cestě a vidina teplého obýváčku na dosah…

Noci jsou chladné, vevnitř máme teplo (dílem díky topení, dílem díky aperitivu). Štědrovečerní večeře, Hvězdné války a hurá na kutě! Zítra hlásí další skvostný den a je potřeba podívat se těm třem zubům blíže na zoubek…