Květnový prašan v Ötztalu

Ještě před dvěma týdny panovalo vedro k padnutí a cyklo-lezecká sezóna už byla v plném proudu. Přesto jsem se nechal od náruživého sjezdovkáře Aleše přemluvit k výletu do střediska. Především proto, že jsme se domluvili na následnou túru a permice byla zadax. Akci nakonec posouváme. Počasí nepřeje, vyrážíme v posledním možném termínu a špekulujeme, jestli to má vůbec cenu. Ale vědět předem, jak tenhle náš výlet dopadne, neváháme ani chvíli.

Na sjezdovky se moc často nevydávám. Vlastně jen na focení, anebo s Alešem. Občas se spojí obojí, jako když jsme tady v Söldenu před 3 lety fotili zimní kolekci pro Hannah. Aleš to má jinak. Vytahuje zánovní lyže a o přednostech varhánků přesvědčuje široké okolí. Já si sveřepě vedu svou, beru do ruky skialpy a nasazuju vkusnou lezeckou helmu, ve které jsem v ranní frontě na první lanovku za největšího fešáka.

Prvního května by člověk čekal ježdění po zbytcích sněhu a kejdu od brzkých ranních hodin. Jenže ouha, on je tu prašan. A není ho vůbec málo. I Aleš tak záhy mění lyže, bereme si pípáky a celé dopoledne brázdíme stinné svahy a užíváme si parádní lyžbu. Takové střediskové ježdění si nechám líbit.

  

Odpoledne objedeme pár sjezdovek. Mě to brzy přestane bavit, zato Aleš poctivě drtí až do zavíračky. Pak zbývá jen vymyslet, co podnikneme zítra.

SV stěnou Schrankogelu

V pozdním odpoledni přijíždíme do Griesu a vychutnáváme si skvělého parkáče. Vyčíhli jsme si třítisícový Schrankogel a výstup jižním hřebenem. Ve vesnici už vládne jaro, ale ke sněhu je to naštěstí necelých 10 minut. Balíme a odpočíváme před dlouhou túrou. Čekají nás skoro 2 výškové kilometry. Ještě ani není tma když se přemisťujeme do horizontální polohy.

První světlo nás už naopak zastihne na pochodu. Svižným krokem přicházíme za půldruhé hodiny k Amberger Hütte a mrazivým údolím pokračujeme dál na jih a následně na východ. Ruce mrznou a vzduch je dost čerstvý.

Teplota a množství sněhu odpovídá tak březnu. Přicházíme k ledovci Schwarzenbergferner a pod jižní hřeben Schrankogelu. Přijde nám, že to není šláplý a protože se nám nechce hrabat v půlmetru prašanu, obcházíme kopec pod východní stěnu kudy vedou stopy. Počasí je jak ze žurnálu a nikde ani noha.

 

Svah se začíná napřimovat a i když mě Aleš přesvědčuje o tom, že to je v pohodě, je mi jasný, že by tenhle sjezd byl nahoře nad moje lyžařské schopnosti. Sjíždím kus dolů a stoupám na vedlejší placatý Schrankarkogel (3332 m).

Aleš se mezitím probíjí stěnou ke kříži Schrankogelu (3497 m) a následně to elegantně pouští stěnou dolů. Podmínka je skvělá a tak i na sjezdu k autu pěkně polyžujeme a rychle přijíždíme až do Griesu. Koupel v řece a hurá domů. Večer přichází další fronta a dalších několik dní sněžení!

Video ukazuje jak to prášilo a kdo by chtěl vidět celý Alešovo sjezd SV stěnou Schrankogelu, má možnost zde.

Foceno na Fujifilm X-T30 + 10-24/4. Pokud vás zajímají ceny foťáků od Fujifilmu, podívejte se do e-shopu Fujifoto. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!