Tuhle plezírovou panoramatickou skitúru jsme měli s Kristinkou v merku už nějakou dobu. Konkrétně od chvíle, kdy jsme tu byli povandrovat na podzim. Tehdy jsme byli i s Aničkou, teď jsme ji sobecky nechali doma a vydali se na další rodičovský skialp, užít si ještě trochu té zimní atmosféry.
Jestli jste o tomhle kopci ještě neslyšeli, tak zbystřete. Gumpeneck totiž není jen pěkná skialpová túra, ale potěší celoročně. Převýšení tak akorát, panorama skvělý a i když nepřeje počasí, zachrání to pohostinná Schönwetterhütte, která je po cestě.
Výstup vede mírnými svahy. Nejdřív po lesní cestě, pak mezi almy a v horní části se dostává do severního kotle, který obchází po hřebeni vpravo. Tam mohou být tu a tam převěje, taky bývá sfoukáno, takže haršajsny s sebou, ale jinak tu žádné větší nástrahy nečekají.
V nedělním dopoledni se nám počasí nemohlo rozhodnout, jaké vlastně bude. Takže jsme měli chvíli azuro, pak se zas přihnal mrak a tak to šlo pořád dokola. Atmosféru to ale mělo pěknou a jak řekla Kristinka, vymetené oblohy jsme si letos už užili dostatek. Gumpeneck je oblíbená túra, což potvrdilo i množství dalších mravenců, sunoucí se nahoru po hřebeni. Na frontu to zase naštěstí nebylo.
Za necelé tři hodinky obdivujeme výzdobu na kříži a když se to trhne, sjíždíme dolů. Po vyfoukaném hřebeni je to lepší a rychlejší, než jsme se obávali a pak už zatočíme doprava do kotle a užíváme si parádní prašan, který tu čerstvě napadl předchozí dny. Nejlepší je těsně pod hranicí lesa. Rochníme si takhle až k Schönwetterhütte a pak už jen doklouzneme po lesní cestě, než nám to roztaje pod nohama.
