Ještě před tím, než přišel do Alp první sníh, jsme si jeli užít podzimní scenérie. Aspoň na den. Také jsme chtěli morálně podpořit Jáchyma, který byl s rodiči na výletě už 5 dní a jak je známo, děti to s rodiči nemají lehké. Potkali jsme se na osvědčeném místě u Bosruckhütte a pak už to šlo všechno samo.
Startovní pozici jsme měli stejnou jako v srpnu, ale místo Pyhrgasu jsme tentokrát vybrali pohodovější okruh přes sedlo Arlingsattel – Kleiner Bosruck – Karleck a Pyhrgassatterl. Po ranním kolotoči kolem dodávek se brzy vyloupl krásný den a tak jsme děti hodili na záda a hurá do kopce.
V Arlingsattel to chce první pauzu. Kvůli výhledům, ale hlavně kvůli svačině a ťapání v kravských lejnech. Když jsou obě zábavy dokončeny, pokračujeme po hřebeni na východ. Není to značené, ale stezka tu je, byť místy krkolomější. Na Kleiner Bosruck je to kousek, pak se strměji sestoupí do sedla, odkud se dá případně sejít po louce na sever zpátky k Almům.
Stezka po hřebeni pokračuje dál na Karleck. Ten je z velké části zarostlý klečí, ale dále na východní části se otevírá malebná mýtina s výhledy. Tam je to parádní. Děti už se vyspaly a tak dáváme další pauzu. Nechvátáme. Sestup do sedla Pyhrgassatterl je po deštích předchozích dnů lehce ošemetný. S opatrností to zvládneme bez kotrmelců a brzy můžeme dát další hrací intermezzo.
Zastávka na Bosruckhütte se vynechat nedá. Anička už zdálky volá po klouzačce, taky je tu pískoviště a houpací krokodýl. Dostat odtud děti je pak tradičně oříšek. Lákadlo dalšího jídla a motorky je přesvědčí (spolu s drobným nátlakem). 5 minut k autu, káva na terase a hurá domů, než přijde déšť.
Šli jsme tuhle trasu.
