Ano, mohli jsme se po velkolepém zážitku na Badile sbalit a frčet domů. Ale my jsme si řekli ne a pustili se s vervou nám vlastní do celodenního válení v kempu. Navzdory bolístkám, které na nás zanechaly exkluzivní a bezcitné žulové plotny, jsme se rozhodli užít si ještě trochu toho lezeckého ráje. A vyškrábat se na nejšpičatější jehlu v údolí Bregaglia.
Plány jsme během sestupu z Badile měli jasný. Těšili jsme se, že se zajedeme vykoupat do Itálie a vyspíme se někde tamtéž. Jenže to dopadlo tak, že jsme po marném hledání vhodného koupáku skončili v jedenáct večer rozbalováním spacáků ve Švýcarsku u kompostu. Ale co, nejsme žádný princezny. Druhý den všechna ta příkoří vykompenzujeme ve fantastickém kempu Mulina a v pátek jsme před sedmou nastoupeni na značkách.
Vyrážíme k malebné a lezci oblíbené přehradě Albigna. Oba už jsme tu s Lukym před lety byli a oba jsme tehdy nerozvážně šlapali odspoda po svých. Z takových školáckých chyb už jsme naštěstí vyrostli, poslední zbytky sil raději věnujeme lezení. První kabinkou vyjíždíme během pár minut pod betonovou hráz.
JV stěna Spazzacaldera je snem všech sportovkářů. Za 10 minut od vystoupení z lanovky už se můžete navazovat. My navíc vybíráme cestu Dente per Dente (6a), která je nejbližší z nejbližších a tak se navazujeme už za 7 minut a 30 vteřin. Čeká nás asi 250 metrů lezení v 7 délkách.
První délku si ještě užíváme ve stínu, ale pak do nás začne smažit slunce. Já se k tomu jaksepatří zapotím v druhé, kde je v plotnách potřeba věřit nohám na tření a nýty jsou tak dvakrát dále od sebe, než by se mi líbilo. Pak se traverzuje ke stromku doleva a následně je to už jen direkt nahoru.
Klíčový krok za 6a je v převislém koutě a když se do toho člověk poskládá, je to rozumně lezitelný, za madla. Pak nás čekají ještě dvě závěrečné délky, s krásnými kroky a žádnými zákeřnostmi. Dolézáme na hřeben a pro změnu se těšíme ven z lezeček.
Nejsnazší sestup z Dente per Dente je slanění, ale my pokračujeme dál, normálkou k vrcholu Spazzacaldera. Nejdřív pár metrů slaníme a pak lezeme pěknou první délku SV hřebene (4c). Dál už je to na průběh v lehkým, celkem odhadem tak 150 metrů. Doženeme dvojku před námi a na jejich laně sjedeme dalších pár metrů.
Podtraverzováním věže Dente (na tu vede dvoudélkové 6b) přicházíme pod Fiammu. Situace na hřebeni je včetně následného sestupu pěkně rozkreslená tady. Z Fiammy akorát slaňuje předchozí dvojka a tak do věže můžeme hned nastoupit. Luky to natáhne a já vyvzlínám za ním. Lezení není banální, ale ani zoufalé. My jsme měli klíčové chyty dokonce načárkované. Jen je to místy hodně exponované a potenciální pády by byly na ostré hraně nepříjemné.
Už nás čeká jen povinné pózování a sestup. Najdu tradiční pozici, párkrát cvaknu Lukyho, pak se ještě mrkneme, jak bojujou dvojky za námi a v 12:45 přicházíme k lanovce. Dneska to byl tak akorát plezírový den.
PS. ještě si tu odložím tip na kemp v Itálii, kde jsme sice nebyli, ale mají na webu parádní tipy na lezení včetně nákresů.
