Kopce, lezení a první sníh

Týden před Velikonocemi jsme se na sadu dozvěděli, že z té práce asi opravdu nic nebude. Nevadí. Předpověď počasí byla nádherná a plánů jsme měli také více než dost.

Pracovní věci jsme slavnostně vyhodili,  naší první zastávkou se stalo „starobylé“ městečko Cromwell, kde stojí budovy již ze 60. let 19. století. A protože celé široké okolí je známé pěstováním nejrůznějších druhů ovoce (třešně, vinná réva, jablka, meruňky, slívy atd.), do znaku města se dostalo několik kýčovitých kusů ovoce v obrovské velikosti.

Ještě ten samý den už pochodujeme po zčásti zarostlé vozové cestě nedaleko nádherného ledovcového jezera Ohau směrem do Hopkins Valley.  Po měsíci spíme konečně na horské chatě a bohužel opět brodíme. Další den však už uvidíme náš cíl – a stojí to za to.

Malý útulný biváček je jen pro dva, ale je kouzelný a naštěstí tu kromě nás nikdo není. Vstáváme za tmy a vzhůru na kopec. Příjemnou pěšinu vbrzku vystřídají pichlavé trsy trávy a pak i pohodová suť.  Nad námi se tyčí Dasler Pinnacles, hřebínek je podstatně lehčí, než se zdá. Úžasné výhledy na nejvyšší horu Zélandu Mt. Cook a další zaledněné třítisícovky nás zpomalují, prostě nejde nefotit :)

Zpátky musíme, jak je na Zélandu zvykem, stejnou cestou. Po dlouhém dni odpočíváme na Red Hut a přemýšlíme, jestli je pravda, že se sem dá opravdu dojet terénním autem. No a také, že by nějaké mohlo přijet a zítra nás převézt na druhou stranu řeky. A co jsme si přáli, stalo se :) Další den dopoledne už nás lovci převáželi, bahno stříkalo na všechny strany, jednou jsme i uvízli a málem se převrátili, no prostě zážitek. Během dalších několika hodin pochodu jsme potkali ještě deset dalších terénních aut. Všichni vyrazili na Velikonoce do přírody.

Dalším naším cílem se stal národní park Mount Cook. Zítra se má zkazit počasí, tak jsme se rozhodli, že si alespoň zalezeme. Parádní plotny tvrdého pískovce s výhledem na Mt. Cook a na Mt. Cook Village nemají chybu a večer stačíme ještě vyběhnout k Red Tarns, jezírkům odkud je opět výhled na ledovce a na Kopec.

Než jsme opustili tuto oblast, podařil se nám tu ještě jeden parádní výlet. Chata Mueller Hut je proslavená jako nejvýše položená chata backpackerů z celého světa. Musí se ale rezervovat a za nocleh zaplatit nemalé peníze. Ale jako jednodenní výlet – paráda. Ledovce, jezírka, výhledy… a co teprve z Mt. Olivier, kopce nad chatou!

Déšť nás vyhnal, na celý Zéland se žene studená vlna a špatné počasí. Vybíráme si proto oblast na okraji Cantebury Plains, s nadějí, že tu třeba pršet nebude. S batohy velkými jako skříně dorazíme splavení k chatě Pinnacles Hut, odkud je to co by kamenem dohodil k nádherně vypadajícím skalám.

Lezení nám úplně nesedne, občas se i něco láme, ale třetí den objevíme další oblast – velkolepě vypadající varhany. A tam je to super. Mlha však sedí kousek nad námi, a mrzneme. Nedá se to. Vzdáváme to, a jakmile se dostaneme zpátky do chaty, začne sněžit! Kopce jsou bílé, třeba i my si tu nakonec užijeme zimu, které vy už máte asi plné zuby…

Zpátky v Christchurch se jdeme rozehřát do sauny a bazénu, které připomínají stylem Podolí před 15 lety. A také jako páni navštívíme dostihy a dáme si super indické jídlo v restauraci.

A už zítra nám přiletí dva kamarádi, horalové, kteří zatím netuší, jaká dobrodružství je čekají… :)