Mongolský skialp

Aktualizace: VIDEO!

Toužíte zakusit nekonečné roviny táhnoucí se k samému horizontu? Bez jediného záchytného bodu, kde se po hodině pochodu nacházíte stále na stejném místě a kde vaše psychické síly projdou pravým očistcem? Netřeba již jezdit přes půl Zeměkoule. Vítejte na Gepatschferneru, druhém největším ledovci Rakouska, kde se vaše sny promění ve skutečnost.

Stoupáme z údolí Kaunertal z nadmořské výšky 2000 metrů. Níže už to na lyže není a kvetou tam petrklíče.

Odpolední první kruté setkání s nekonečnou rovinou. Ideální destinace pro milovníky strmých freeridů.

Podvečerní Rauher Kopf (2989 m), jehož parádní hřebenovka nám spravila pocuchanou morálku a nabídla skvostné výhledy.

Azylová stanice č. 1 – Rauherkopfhütte (2731 m)

V noci to fouká, pracně vyšláplá stopa je prakticky pohřběna.

Toto není burlak na Volze, ale Petr v plné polní. Pod začátkem stoupání na Weisseespitze zakládáme depot a dál jdeme nalehko.

Vršek s přiléhavým názvem Zahn (3377 m).

Vyfoukaná hřebenovka s kouzelnými převějemi.

Na vršku Weisseespitze (3500 m).

První sjezd, Tomáš si vychutnává čerstvé krusty.

Zpět na pláni, vítězí nikoliv nejsilnější, ale ten, který dokáže vypnout mozek a bezmyšlenkovitě šlapat. Weissespitze nejvyšší boule v pozadí.

Večerní výstup na Fluchtkogel (3497 m), stíny se prodlužují, hory se vybarvují.

Pohled z Fluchtkogelu na východ Ötztalských alp, všechny vrcholy jako na dlani.

Fofrem zpátky na chatu, večerní mráz je rychlejší než děcko po prvním kari.

Nedělní start od Brandenburgerhütte (3277 m) s ambiciózními plány.

Po již tradičním přechodu pláně přicházíme ke skalní bariéře. Ač se snažíme sebevíc a ačkoliv nám večer bodrý Helmut cestu vyradil, fixní lano ani zaboha najít nemůžeme. Nezbývá než smutně zírat na Weisskugel (3738 m), třetí nejvyšší vrchol Rakouska s parádní NW Flanke.

Volíme náhradní program – 800 metrový sjezd z vrcholu Hochvernaglwand (3433 m), polední pivko na Hochjochhospiz (2413 m) a výživný odpolední výstup zpět na Brandenburger Haus (3277 m).

Nedělní večer máme WR jen pro sebe, šampaňské teče proudem.

Pondělní loučení z Dahmannspitze (3397 m), vršku nad chatou. I přes neustálé brblání se jednalo o skvostné zakončení skialpové sezóny a poznání jedinečného koutu Alp. Poprvé po dlouhé době jsem také netahal do hor velkou zrcadlovku, poznali byste podle fotek? Velký dík Fujifilmu za zapůjčení X-M1 na testování.