GR221 – Pohodička na Mallorce

/sepsala Danča/ Každý si představuje pohodový výlet jinak. Někdo by se na Mallorcu letěl válet na pláže a pronajal by si auto, pro nás byl luxus malý batůžek do 10 kg s rozměry příručního zavazadla, místo těžkých pohorek lehké trekovky a občas nějaké to víno.

Na Mallorcu přilétáme v noci a místo úmorného šlapání po silnici a hledání pláže jedeme i bez stopování stopem. Příjemný začátek, za chvíli už uléháme na kraji hlavního města k majáku a hned ráno si užívám koupel v (pro nás neotužilce) ledovém moři.

 

Chystáme se na dálkovou trasu zvanou GR221, která je cca na 8 dní a měří okolo 120 km. Dnů máme před sebou jen 6, ale jde se nám skvěle, malé batohy zprvu na zádech ani necítíme. Slunce svítí o 106, výhledy jsou parádní, nádhera. Trasa nás vede i přístavními a horskými vesnicemi, takže ochutnáváme zmrzliny, úžasně dobroučké místní pomeranče i španělská vína.

  

V prvních dnech nepotkáváme skoro žádné turisty, společnost nám dělají jen pasoucí se ovce a kozy. Zajímavostí na trase jsou nejen výhledy a terasy z dávných dob, ale i zbytky nejrůznějších kamenných stavení. Alespoň jednou za den sestoupáme do vesnice, v Esporles se konají dokonce trhy, takže si pochutnáváme na místních specialitách.

Z městečka Soller, které je typické svoji historickou tramvají stoupáme po vydlážděné cestě až k nejvyšším vrcholkům pohoří Serra Tramuntana. Ochlazuje se, spíme v 900 m. n. m., tentokrát v malé chatce a strávíme příjemný večer se sympatickým rakouským párem. Ještěže jsme spali v chatě! V noci pršelo, mrholilo, kroupy padaly… No tuto noc by nám pod širákem a jen ve žďáráku nebylo nejlépe.

Mallorca nám ukázala, že zde má opravdové hory, které nelze podceňovat. Další večer jsme vylezli, místy i téměř po čtyřech, na 2. nejvyšší horu ostrova, Puig de Massanella, 1367 m (na ten nejvyšší vede silnice a je tam observatoř). Západ slunce a výhled na celý ostrov, prostě romantika :) Nebýt toho větru, co nás téměř shazoval z hřebene.

A protože trasu místo za 8 dní zvládáme za méně než 6, rozhodneme se ještě pro návštěvu soutěsky Torrent de Parreis vedoucí na pláž Sa Calobra, která je pod ochranou UNESCA. Ale nebyla to obyčejná soutěska… V kaňonu jsme strávili téměř 4 hodiny a stále jsme přelézali nějaké balvany, někdy po dvou jindy po všech 4, no jednoduché to rozhodně nebylo. Byla jsem moc ráda, že neseme malé batohy a i ty notně ztěžkly. Krátké lano by se v mnohých místech hodilo, zvlášť když je člověk unavený po 6 denním pochodu v horách. Ale paráda. Dokonce jsme z pláže během 5 minut stopli i auto.

Poslední den nás čeká již jen 4hodinový pochod v předhůří až na konec treku do městečka Pollenca. A pak samozřejmě zasloužený ( i když jen kraťoučký) odpočinek na pláži v Palmě.

Foceno na Fujifilm X-M1 + 18/f2 + 35/f1.4.

A trasa vypadala zhruba takto: