Dachstein posté a opět jinak. Původně plánovaná akce s pohodovým přespáním na Grimmingu pro nezájem ostatních padá a tak nezbývá, než si vystačit solo a absenci kvalitní společnosti dohnat nějakými těmi kilometry a výškovými metry navíc. Že se za 24 hodin dá v horách užít zimy, tepla, větru, parádních výhledů a především bolavých nohou, dokládá tato trasa a fotky níže.
Z rozpáleného Ramsau vyrážím až po třetí hodině, což není, vzhledem k časům psaným na ukazatelích, nejlepší startovní pozice. Nezbývá, než přidat do kroku.
Guttenberghaus za půlku času, optimizmus mě pohání dál do Gruberscharte a následně na hřeben, po kterém vede Ramsauer Klettersteig, „nur für Geübte“. Exponovaná trasa plná výhledů a blížící se západ slunce jsou odměnou i hrozbou zároveň. Zvláště, když si jeden odborník ve spěchu zapomene čelovku. Drát sem, drát tam, troška toho lezení a čerstvý severák jako bonus. Nakonec s posledními záchvěvy světla dobíhám do Austriascharte a v solidním větérku bojuju se stavbou stanu, který pak celou noc podpírám s obavami o jeho stabilitu. Ten drží navzdory solidním poryvům nad očekávání dobře a já si mohu vychutnat krvavé ráno, sbalit saky paky a vyrazit směle dál.
Skrz štolu se prosmýknu k ledovci, který vypadá jako rozbahněné staveniště. U lanovky přemáhám lehký záchvat lenosti… dobírám vodu a klusám dál směrem k nejvyššímu vršku. Když vás po ledovci nahání rolba, máte docela svižné tempo. Za hodinku u kříže, porozhlédnout se po kraji a hurá k chajdě nějakýho Adámka. Nakonec ani nelituju, že vláčím mačky, bez nich by to bylo v závěru ledovce velmi smutné vandrování.
Jednou si nahoře, jednou zase dole. A tak jen co sklesám k chatě, začínám hned dusat nahoru do sedla Windlegerscharte, kde se prohání opravdu ležerní větřík, který mě několikrát málem dostane do kolen. A pak zas dolů…časy držím na půlce, Gott sei dank, jinak bych tu byl ještě zítra.
Pod jižními stěnami Dachsteinu dokružuju pomyslené kolečko. Když už si myslím, že mám u Süwandhütte vyhráno, začíná samozřejmě ten nejnepříjemnéjší sestupový očistec po tvrdé cestě do Ramsau. Konečně známý kostelík! Vysvobozuju nohy z pohor a svlažuji vypražené hrdlo. Prost!
Trasa téhle taškařice zde:
