Těžko na cvičišti,…znáte to. Proto není nad to vyrazit poprvé do zimních hor, poprvé mít na nohou sněžnice a poprvé procvičovat lavinovou problematiku ve chvíli, kdy se všichni čerti žení. Přesně tak to totiž měli Jiřina, Jirka a Martin, se kterými jsme se v rámci Horokurzů vypravili na oblíbenou Dümlerhütte užít si konečně! tu pravou zimu.
Cesta na chatu (kde letos nově již není otevřený Winterraum!) je díky pravidelnému procesí návštěvníků na sněžnicích a skialpech dobře prošláplá. To pravé zimní dobrodružství začíná výše. V sobotním odpoledni si ještě užijeme plazení po kolenou s pípáky v rukách a v neděli, řádně odpočati, vyrážíme zjistit, jak je to s tím větrem, kterým vyhrožovali meteorologové v okolí hřebenů.
Nedělní chvilka geometrie (výše). Šedesát a kolik je devadesát? Pak už pokračujeme směle vstříc sedlu pod Rote Wand. Bleskurychle si užijeme daleká panoramata a fofrem dolů. Vítr rozjíždí svá kouzla, zametá stopy a metá nám do tváří ledové krystalky. Jsme rádi, když jsme zpátky v lese. O vytopené chatě ani nemluvě.
Navzdory očekávání se nám při sestupu ukáže i sluníčko. I ta půlhodinka stačí, aby bylo jasné, že v zimních horách dokáže být i krásně. Ještě si rychle zapípat a hurá k domovu.
Foceno na Fujifilm X30. Mrkněte za kolik se dá tato hračka pořídit. Zakoupením fototechniky přes tento odkaz mě drobně podpoříte a nezaplatíte ani o korunu navíc. Díky!
