Týden se s týdnem sešel a naše úderná dvojice zase přistála ve Skaláku. Abych to tedy uvedl na pravou míru – v lezení se hecoval Luky, já jsem tradičně úderničil jen za foťákem. Ale mrzli jsme fest oba. Zatímco před dvěma dny to šlo do půl těla, tentokrát mnohdy ani péřovka nestačila.
Začínáme opět na Dračkách a ráno je nám ještě hej. Dvě hodiny dnešního slunce si ovšem vyplýtváme než odbije devátá. Pak už jen sledujeme, jak svižný a studený vítr honí mraky a proniká přes všechny vrstvy našeho oblečení. Ale nejsme tu od skuhrání, jdeme lízt!
Na Únorové je to řehole. Nejen, že bojujeme jeden jak druhej v Normálce, ale skoro to vypadá i na pár kapek. Naštěstí se sice nakonec nerozprší, ale možná by nám relevantní výmluvy bodla. Takhle nezbývalo, než pokračovat v lezení.
Ještě něž naplujeme do poslední cesty toho dne, čeká nás nečekané setkání, svět, teda aktuálně spíš Česko, je malý. Pak už se vrhneme na závěrečnou lahůdku. Fifanův sokolík je sice psanej za VI-VII, ale chce to zabrat a věřit nohám. Je to taková pěkná tečka a společně s předchozími dvěma dny toho máme zase tak akorát. Díky a těším se na další rajské lezení!
