Z Bishornu na Weisshorn a zase zpátky

| 1 Comment

Prý je to jedna nejlepších mixových hřebenovek Alp. Ale znáte to, jak je to s těmi „jedny z nej“. Dá se to nějakým způsobem navléct na skoro každou túru. Takže nezbylo, než abychom se Lukym přesvědčili sami. A vylezli si na majestátní vrchol, který je už bez debat dominantou Wallisu a který jsme již tolikrát obdivovali ze všech stran.

Každý správný švýcarský výlet začíná na Furce. Pořádně mrazivým ránem.

Na Weisshorn už jsem se popravdě párkrát chystal. Nejdřív v roce 2015 s Lubošem, ale to nám nepřálo počasí. O dva roky později jsme to zkusili s Kristinkou, Martinem a Lindou z druhé strany, ale to nám zas nepřála podmínka. A tak došlo na na tradiční „do třetice.“

Při balení tradičně meditujeme nad hromádkou „možná“.

Začalo to tak, jak je v tomto létě zvykem. Rozhodováním na poslední chvíli. Jedeme si takhle z Watzmannu, na okna padají přívaly deště, a vymýšlíme, co podnikneme. Luky tradičně lobuje za lezení, ale mně se s veškerým nasazením daří najít špatnou předpověď pro Bergell a dobrou pro Wallis. Pak si ještě střihneme aklimatizační vymrznutí na Furce, což poslední choutky na lezení zahání zcela. Luky velkoryse toleruje mou umanutost a jdeme zase šlapat do kopce.

Na chatu 1600 výškových a prý bezmála pět hodin.
U salaše jsme chtěli spočinout, ale odehnaly nás nerudné krávy.
Jak není na túře aspoň kus ferraty, tak nás to nebaví.

Cestu na chatu Tracuit už oba známe. Já teda v rámci zachování psychické pohody detaily onoho 1600metrového stoupání za 5 let zapomněl, ale nakonec je z toho vcelku pohodová tříhodinová procházka. Obloha není pravda vymetená tak, jak jsme si představovali, ale to je v západním krpálu spíš k dobru a v zataženém dni se také lépe realizuje odpolední šlofíček na kavalci. Budíme se akorát na večeři.

Cabane Tracuit.
Vevnitř těžká designovka.
Večerní panoramatické divadlo.

Těsně před dezertem se to trochu rozfoukne a můžeme si tak užít nejen magický výhled do údolí, ale i námi plánovaný hřeben. Většina nocležníků míří tradičně na Bishorn, dál na Weisshorn pokračuje kromě nás jen jedna čtveřice a dva našláplí walliští mladíci. Snídani máme od chatařek naordinovanou na 2:00.

Až před západem se to rozfouklo. Vlevo od vlajky Bishorn–Weisshorn.

Ráno, teda spíš v noci, nechvátáme. Tak nějak tušíme, že na hřebeni bude ještě tma a zima. Kluci vypálí jako první, my výjimečně nezávodíme. Přijde nám, že jdou trochu moc doprava, Luky si trasu ještě pamatuje a mapy.cz to potvrzují. Traveruje tedy doleva a snažíme se najít tušenou vyšlapanou dálnici. Nějak se nám to pořád nedaří. Čtveřice jde směrem za klukama, což nás ještě víc znejistí. Pak je ale najdeme. Stopy. Nasadíme krok a bez dalšího spekulování vyšlápneme na Bishorn. Je tu opravdu tma a zima.

Ráno už to sluníčku trvá a hlavně je pěkná kosa. 5:30 v sedle Weisshornjoch.

Hned pokračujeme a seběhneme do sedla Weisshornjoch. Tady je svah dost ledový a ufoukaný, ale jinak to v prvním světle vypadá na skvělou podmínku. Hřeben je šláplý a skály suché. Kus před námi vidíme dvě čelovky. Když k nim přijdeme, akorát oba kluci dolézají na hřeben. Ráno to netrefili a tak si střihli 300 metrů lezení v solidně strmém a tvrdém ledu přímo do sedla. Klobouk dolů. A jsme rádi, že my to máme zatím na pohodu bez dramat. Jen ještě tak, kdyby už vylezlo slunce.

Zdravíme Wallis a všechny oblíbené vršky.
Prostřední skalní pasáž. Tady si při návratu ještě slušně zalezeme.
První ranní světlo. Olizuje jen Weisshorn a Maťásek.

Tak už vylezlo! Sundaváme mačky, slaníme, popolezeme a zase slaníme. Pak už zase lezeme každý sám, většinou po solidní skále a díkybohu taky často kousek pod hřebenem ve východní stěně, která je v závětří. Máme tu další fantastický ráno, takže nestíháme otáčet hlavu.

2x slaníme a pak už to je jen nahoru.
Vlevo Bishorn, dole Bisgletscher a vzadu Mischabel, Dom a Täschhorn.
I tady si po cestě zpátky zalezeme.
Tady to jde vcelku pohodlně s opatrností bez lana.
Vzadu další oblíbený vršky a před námi Gendarme.
Na závětrné a prosluněné východní straně hřebene je hej.

V polovině skalní pasáže potkáváme menší sněhové pole, kde jen na pár kroků vyndáme cepín a pak už natraverzujeme pod největší věž hřebene, Grand Gendarme. Ten se leze zleva výrazným koutem (III+). Tak se raději navážeme. Dáme jednu délku a druhou už pokračujeme průběžně. Pak zrušíme i to a bez větších nástrah přicházíme do sedla, kde začíná elegatní sněhová linka k vrcholu.

Flek sněhu.
Vystačíme si jen s cepínem a na cestě zpět slaňujeme. Fotil Luky, díky.
V klíčovém koutě na Grand Gendarme.
Je tu dost nýtů, ale Luky z úcty k tradicím štanduje ve skobkách.
Ještě pár kroků po skále.
Nasazujeme mačky a rozjímáme před sněhovým finále. Fotil Luky, díky!

Díky vyšlapané stopě je to už k vrcholu bez technických obtíží, jen se nesmí zapomenout na balanc a soustředění. Místy je sněhový hřeben opravdu sotva na šířku chodidla. Říkáme si, jak se tudy asi půjde dolů. Trochu začínáme cítit únavu, drobně i výšku, ale cíl máme už na dosah. V devět si podáváme ruku u kříže.

Posledních 200 výškových.
Krátké skalní intermezzo.
Není to vidět, ale za západu fest fučí.
Jasný důkaz, že Weisshorn je vyšší než Matterhorn.
Už jen pár kroků a severní hřeben jako na dlani.
Weisshorn (4505 m).
Ještě společná a mizíme.

Sestupujeme po stejné trase. Nakonec to jde líp, než jsme čekali a navíc si hřeben užijeme i na sestupu. Je to fakt krásná linie. U Gendarme potkáváme kluky a o kus dál i další čtveřici souputníků. Všichni budou sestupovat východním hřebenem na Weisshornhütte a tak se loučíme a přejeme si hodně štěstí. Jedno slanění dáme na Gendarme, další jedno u sněhového pole, úvodní věže nakonec vylezeme sólo a poslední překážkou je jen protisvah na Bishorn. Nohám už se nahoru nechce. Teď už jen 2500 metrů dolů. Tracuit, Cola, Zinal, Supermarket, domů. Díky, že jsem si mohli užít další parádní vejlet!

Zatahuje se to rychleji, než jsme čekali.

A na závěr pro zajímavost náš harmogram:

  • Tracuit — 3:00
  • Bishorn — 5:20
  • Weisshorn — 9:00
  • Bishorn — 11:30
  • Tracuit — 13:00
  • Zinal — 16:00
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

One Comment

  1. Pingback: Královským hřebenem na nejvyšší vrchol Švýcarska |

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*