Prašanový ráj u Passo Bernina

| 0 comments

Když už jsme se trochu rozkoukali, bylo na čase vyrazit na vyšší kopce. Ale zas jsme to nesměli přehnat, abychom zcela neumrzli. Jako startovní pozici jsme proto vybrali spodní stanici Diavolezza nedaleko Passo Bernina. A ve třech dnech jsme tu pochodili, co se dalo (lépe řečeno: nač nám síly stačily). Naším hlavním hřištěm se stalo údolí Val da Fain.

Rozcvička pod Diavolezzou. V mínus dvaceti to bez pohybu ani nejde.

Ve vytopeném autě nám bylo ještě do zpěvu, ale příprava kolem auta v dvacetistupňovém mrazu už tak radostná nebyla. Další dny už jsme si proto poctivě lepili pásy ještě v teple doma někteří jeli takticky už v lyžácích. A pak to chtělo svižné tempo.

Polární výprava vyráží do nových teritorií.
Ranní idylka ve Val da Fain.

Piz Alv (2974 m)

Ledovým stínem údolí Val da Fain jsme pospíchali bez zbytečného zdržování, ale sluníčko jsme stejně potkali až po 700 výškových metrech. Ze severu jsme zamířili na oblíbený Piz Alv, takovou místní rozhlednu na Piz Palü a Berninu. Naštěstí moc nefoukalo, takže se v péřovkách a s dostatečným přísunem čaje dalo na vršku i nějakou tu chvilku povegetit.

Téma pro čtvrtek: zimní krása sněhových krystalů.
Šlapeme na Piz Alv.
Už po slunci, ale pořád v kose.
Vlevo údolí Fain, vpravo Piz Minor.
Standa ve finiši.
Alča s Jardou.
Na Piz Alv s bezkonkurenčním panoramatem.

Dolů jsme to z teplotních i taktických důvodů vzali na jih. Užili jsme si sluníčka, nahoře i pár zdárných skal, ale především fantastický sníh! A přijeli jsme pohodlně až k spodní stanici Lagalb, takže jsme se vyhnuli návratu dlouhým údolím. Aleš obětavě skočil pro auto, chviličku jsme si ofoukli a mohli jsme vyrazit za druhou, odpolední šichtou.

Jarda už se vlní.
Aleš v jižním sjezdu z Piz Alv.

Forcula dal Caral (2831 m)

Medvěd svým bystrým zrakem vyhlídl jako dnešní přídavek sedlo vedle vršku Sassal Mason. Do Forcula dal Caral dokonce vedla stopa, ale taky tam byla brutální kosa. Není se čemu divit, když je to čistý sever. I přes jedno nepříjemné místo jsme se nakonec probojovali k převěji (a přes ni) a užili jsme si 600metrový sjezd v parádním prašanu. Jen ty nohy kdyby tolik neprotestovaly.

Jdeme do stínu do sedla Forcula dal Caral (nejnižší místo na horizontu)
I na slunci je zima, ale my jsme si takticky vybrali místo, kam celý den nesvítí.
Luky se chystá na boj s převějí.
Forcula dal Caral.
Medvědovi zamrzl úsměv na rtech. Ale ve sjezdu zas roztál nadšením.
Večerní Berninapass.

Chantun (2973 m)

V pátek nás čeká start ze stejného parkoviště, teploměr ukazuje ještě o stupeň míň a my už se tentokrát rozhodujeme pro výstup slunnými svahy. Zase vybíráme údolím Fain, ale zhruba v půlce odbočujeme na druhou stranu než předchozí den a už pěkně po sluníčku šlapeme směrem k vrcholu Chantun.

Na ranní teploty je spoleh.
Vyrážím s Martinem o chvilku později a tak se mohu těšit z chůze na slunci a přívalu informací k tomu.
Sváča!
Šlapeme na Chantun.
Teď zas chvilku dolů.

Objevitel Medvěd navrhuje zkusit panenský terén směrem na sever do údolí Chamuera a my rádi jeho zkušenému úsudku důvěřujeme. Dáváme si pár set výškových metrů v pohodovém terénu a když to začne být ošemetné, nalepíme pásy a vysápeme se opět nahoru na Chantun.

Medvěd vyráží na průzkum severních svahů.
Na hranici slunce a stínu otáčíme a šlapeme zpátky. V pozadí Piz la Stretta.
Aleš na čelbě.
Jarda sjíždí z Chantunu.

Lyžba z Chantunu do údolí Fain nemá chybu, neporušeného prašanu je na rozdávání a tak to všichni zvesela pokreslíme. Abychom to dneska neodbyli, šlápneme si ještě do sedla pod Piz Alv (Luky, Aleš a já), reps. na Muot Arduond (Alča a Jarda) a večer máme zas unavený nohy a úsměv na tváři.

Ještě jeden Jarda.
S Lukym a Alešem si dáváme ještě repete sjezdu s Piz Alv
Téma na sobotu: Mráz, nejlepší děda.

Piz Pischa (3136 m)

Ani odjezdový den to nechceme odfláknout a tak vybíráme sice blízký, ale o to vyšší kopec Piz Pischa. Tak trochu jsme se zasekli opět v údolí Fain, ale proč jezdit jinam, když je to tu tam bezvadný. Stopa je z předchozího dne šláplá, obloha modrá a na zimu už jsme si zvykli. 1100 výškových uběhne i přes ošidný závěr jako nic.

Zase v dolině Fain, tentokrát jdeme na Piz Pischa.
Haló halo!
Luky a pár vlnek.
Alternativní dolez po hřebeni na Piz Pischa.

Vychutnáváme si další bezkonkurenční sjezd a nedá se říct, že by se nám to nějak omrzelo. 5 skialpových dní jsme využili na maximum, máme myslím dobrý trénink na Šumavu a Krkonoše, kde strávíme zbytek zimy.

Domalujte si, děti, a fofrem domů.
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*