Týden před Velikonocemi jsme sice zavítali do Kaunertalu s jiným záměrem, než si užít túru, ale nakonec jsme se na vršek Glockturmu podívali a tak by bylo škoda vynechat aspoň stručný report s tipem na jarní skialp.
Během třech dní, které jsme strávili v Kaunertalu, jsme zažili jak podmínky vrcholné zimy, tak pozdního jara. V sobotu jsme mrzli v -10 stupních, v pondělí to bylo na krátký triko. Do toho jsme pořád špekulovali, jestli se zkusíme probít na plánovaný Brandenburgerhaus neprošlapaným a neznámým terénem. A hlavně jsme k tomu všemu potřebovali nafotit a natočit skialpové záběry.
Během nedělního podvečera se nám konečně daří využít krásné světlo a čerstvý prašan a tak v pondělí s klidem vyrážíme na standardní túru, byť v lehce alternativním módu s řadou přestávek. Parkujeme 6 zatáček od konce střediskové silnice a z výšky cca 2400 metrů stoupáme údolím Krummgampen směrem na západ. Den je jak malovaný, lidí ve všední den poskrovnu a výhledy i díky čerstvé nadílce nádherné.
Na hřebenu ve výšce asi 3000 metrů dáváme delší pauzu a když zhodnotíme, že máme nasbírané všechny potřebné záběry, vyrážíme s Martinem ke kříži. Pravda, doba už pokročila, ale když už jsme tady, byla by škoda ten závěrečný kousek vynechat.
Posledních 100 metrů je na botách, Martin samozřejmě bere lyže na záda a hledá si žlab, kterým to pošle dolů. Já pokorně sejdu po svých a všichni společně si pak užíváme parádní lyžbu údolím Riffel, kde se navzdory pokročilé hodině stále v severozápadních svazích drží nemalé množství prašanu.
