Hochschwabské kopečky přinesly tolik potřebné pohlazení po duši pochroumané městským prostředím.
Nemaje auta, nezbývalo, než se spolehnout na precizní, ale nekřesťansky drahé rakouské dráhy, nakombinovat s osvědčeným stopem a už jsem byl 150 km daleko, ve známém Seewiesenu. Tentokrát už to ovšem na kraťasy nebylo, stinné údolí je potaženo mrazivým závojem. Kolem Florhütte a Voistalerhütte vystoupám až na hlavní hřeben, kde se naplno rozjede divadlo s parádními výhledy. Mrazivá noc ve stanu (17:30-5:45) je po dlouhé době pěkný nezvyk (ráno uvnitř -3°C), bez vařiče je to navíc o to krušnější. Před bídnou smrtí žízní mě zachraňuje jen z posledních sil bublající pramen uprostřed hřebene. jen nerad se loučím, zpátky do civilizace, do smogu…
Jak je v Hochschwabu videograficky:
[green_box]Bonus: Jak provést fotku sebe sama když 10 sekundová samospoušť nestačí[/green_box]
Pingback: Jarně-zimní Hochschwab | Jakub Cejpek Photography