Po celém měsíci hledání (pravda nepříliš intenzivního) se zadařilo a ze záplavy nepřístupných, bezkramlových, nebo dokonce zbouraných komínů, se vynořil jeden krasavec, který podlehl mým téměř zaniklým instinktům. Přesto, že šlo o denní výstup v liduprázdném areálu, notně se mi klepala kolena při představě, že budu muset místním četníkům (neoplývajícím empatií pro podobné kousky) zásady prekiontrie. Nicméně šlo teprve o generálku, opravdový vídeňský prekioskvost teprve čeká…
