Poprvé ve Vysokých Tatrách. Po dlouhých letech tréninku ve vápencových stěnách Rakouských Alp, zlatavé Montblancké žule i sopečném tufu jihoamerických šestitisícovek jsem se konečně odvážil to tohoto mýtického pohoří na dálném východě. Na doporučení místního guru Tomáše nastupujeme do legendární Martinky na samotný Gerlach a v ideálním vrcholovém počasí si užíváme túru jako řemen ověnčeni cinkrlátky, které slouží víceméně jako módní doplněk doplňující horolezeckou image.
První sluneční paprsky oblizují hřeben, který v roce 1905 prvně přelezl Alfred Martin a který nabízí příjemné turistiko-lezení II-II stupně obtížnosti. Detailní popis a nákres trasy je ke stažení zde.
Navzdory startu z Tatranské Polianky objímáme sekvoj na Polskem hrebeni už v 6:00. Tom nadává, že se málo kocháme, my ostatní jsme navzdory zmrzlým rukám nadšeni, že máme dupání za sebou tak rychle.
Začíná lezení. Velický štít, Litvorový štít a další štíty, kopy a sedla. Nedbáme na to, že nevíme, kde přesně jsme a vychutnáváme parádní lezení a ukázkové ráno v horách. Jen na ty volňásky je třeba dát si majzla…
Snídaně jak od Moneta a jedno z mála míst, kde by vám bez lana bylo smutno. Postupujeme vesele dál hřebenem a navzdory mnohému varování ani nebloudíme. 
Pauza na Svačinovém Gerlachu a poslední úsek na kótu nejvyšší. Potkáváme první skupinky, které zvolily jiné výstupové linie a střechu Slovenska objímáme v 11:15. Teď už jen seběhnout k Batizovskému plesu, vychutnat si teplotní šok a probojovat se Tatranskou magistrálou k radleru a melounu. Zkrátka typická sobotní vycházka.
Foceno již tradičně na Fujifilm X30. Pro případné zájemce k dostání výhodně na Fujishopu.
Pingback: Obrovský kút na Kežmarský štít |