Měl to být odpočinkový, možná až trošku nudný den. Ale nakonec přichystal tolik příjemných překvapení, že by stálo za hřích se o ně nepodělit. Hlavní roli měla hrát zajištěná cesta Via Farinetta, zasloužené protažení nalehko po výstupu na Dent d’Herens, její význam se nicméně v průběhu dne pozvolna přesunul na vedlejší kolej. Ale nepředbíhejme.
Po noci chladné jak z filmu Limonádový Joe svlékáme teplé prádlo, kroutíme zašmodrchané zatáčky do sedla Bernardino a vracíme se zpět do země Helvétského kříže. V serpentině čekám dlouhé hodiny minuty než nastane vytoužená kompozice se sportovním vozem překypujícím nadbytkem koňských sil odrážejícím se ve vodní hladině s vrcholem Grand Combin na obzoru. Po mnohých dalších kilometrech (a pauzami na kávičku) přistáváme v údolí Rhony, v malebném městečku Saillon a prcháme před sluníčkem vstříc stinnému kaňonu.
Zajištěná cesta Via Farinetta se ze začátku jeví jako pohodová procházka a proto se smějeme a vyvádíme psí kusy. Kdybychom věděli, jak ke konci přiostří, asi bychom síly pošetřili a také bychom se tolik nenacpali vínem, které nám z právě dozrálých vinic prakticky samovolně skákalo do úst.
Ferrata pozvolna přiostřuje. Po úvodní snadné části je možné sejít zpět do údolí první únikovkou, my pokračujeme těžší variantou za D. Kolmé pasáže se překlápí do převisů a jsou čím dál delší. Lano, jak se na západoalpské ferraty sluší a patří, je slušně prověšené a slouží prakticky jen k jištění. Na kramle byla ale tehdy zřejmě sleva, neboť jich zde stavitelé osadili více než dostatek. Přichází další rozcestí. Vlevo kratším výlezem, nebo vpravo „bude to ještě těžší než doposud“. Pohled na fotku níže jasně napoví, kudy jsme se vydali.
Finále stojí za to. Ruce máme silovými pasážemi náležitě vytahané, těla protažená. Konečně začíná vytoužený rest-day. Vinicemi sestupujeme velmi pomalu a s mnohými přestávkami.
Okouzleni poklidným městečkem Saillon, kde u kostela místo hrobů naleznete výrazně veselejší botanickou zahradu, jedeme proti proudu Rhony a hledáme místo na spaní. Vyhlídka ve stoupání k zítřejší túře se zdá být ideální…nejsme tu ovšem sami!
To, co se zprvu jeví jako velká nepříjemnost, se vbrzku v dobré obrátí. Nejen dobrá vůle, ale i láhev veselé kapaliny sbližuje a tak když místnímu lovci/vinaři sdělujeme, že Kris dnes slaví narozky, vytáhne bryskně Pinot Noir vlastní provenience a rozjíždí se ta správná družba. Nakonec i tu flintu půjčí. Opět jsme nějak nezvládli pořadí aktivit a tak za tmy ještě rychle doháníme večeři, trestáme zbytek slivovice a jsme zvědavi, jak po neplánovaném intermezzu zvládneme zítřejší ambiciózní túru.
