Jarní skialp u Vernagthütte

Než stihla zima začít, už je tu jaro! Můžeme nadávat na špatnou podmínku a málo sněhu, ale mnohem lepší je vzít do ruky lyže, vyrazit o pár set výškových metrů výš a užít si parádní skialp pod plnou palbou slunečních paprsků. Díky dlouhým dnům vás nikdo nebude tahat ve čtyři ráno z postele a když budete mít štěstí, narazíte ve stinných svazích i na nějaký ten prašánek. Vernagthütte v Ötztálkách je chatou, kde se všechny tyto sny mohou snadno proměnit ve skutečnost.

Brzké ranní vstávání, šestihodinová jízda a stoupání z Rofenu v plném poledním slunci vysává z těl energii, kterou ovšem snadno doplňujeme nadšením z hor, nových lyží a především poctivými cukry. Na chatě, byť je otevřená, nás nechtějí a končíme ve Winterraumu. Ach to je škody… Den je navzdory polojasné předpovědi jak obrázek, marně hledáme výmluvy v podobě aspoň malého mráčku a tak nezbývá, než vyrazit ještě na kopec. Ve tři odpoledne, ukázkový start na túru.

Stoupání na Fluchtkogel je strmé a ve stínu pod sedlem i mrazivé, ale to, co nás čeká po jeho dosažení, nemá obdoby. Nekonečné pláně ledovce Gepatsch, vrcholy vystupující z inverzní oblačnosti a sluneční kotouč ještě vysoko nad obzorem. Podvečerní divadlo par excellence z nás snadno setřese únavu a my nadšeně běžíme ke kříži.

  

Skialp má proti většině ostatních horských aktivit tu zásadní výhodu, že se těšíte i na sestup. Skáčeme do lyží. Ne že by se nám ta podívaná omrzela, ale doba pokročila a my netoužíme trénovat sjezd za svitu čelovek. Nejdříve prořízneme ufoukanou krustu vrcholové partie a hurá do prašánku ze sedla. Sníh odletuje a nadšení nezná mezí… do té doby, než kus nad chatou vjedeme do oblačnosti, nad kterou jsme se ještě před chvílí rozplývali a v mžiku nevidíme dál než 5 metrů. Nevadí, vyhřátý Winterraum je na dosah.

  

Retrospektiva prý udržuje diváka a čtenáře v napětí, tudíž přeskočme jeden den, ke kterému se vrátíme zítra, 10 dní poté, co se udál. Ve dni, který následuje, už opravdu stoupáme na Hochvernagtspitze, další z blízkých a oblíbených cílů od Vergnagthütte.

Dnešní předpověď slibovala nejhezčí počasí, ale těžko konkurovat vymetené obloze. Modřejší už zkrátka beztak být nemůže. Abychom se nenudili, pěkně nám pofukuje. Stahujeme čepice přes uši a stoupáme ledovcem k vrcholovému exponovanému hřebeni.

 

Ještě, že tu fouká ten severák. Jinak bychom se od té vrcholové nádhery nikdy neodtrhli. Zmiňoval jsem, že máme opět hory jen pro sebe? Netradičním načasováním se vyhýbáme tradičním davům a nebýt Amundsenova bratra, kterého potkáme a vyfotíme při sjezdu, je tu liduprázdno. O polední kávě a opalovačce u chaty už ani psát nebudu, páč to byste mě už u těch monitorů definitivně prokleli. Jarní skialp budiž pochválen!