Pokud si myslíte, že člověk s rostoucím věkem přichází k rozumu, dovolte mi, abych vás vyvedl z omylu. Dost na tom, že vyrážíme na vícedýlku, ke které je nástup 1200 výškových metrů. Kvůli 180 metrům pětkového lezení takovou věc žádný rozumný lezec neudělá. My jsme se ale naší výpravou do Sengsengebirge předvedli i v jiném ohledu.
Zatímco mnozí ještě brousí jarní firn v severních žlabech, my využíváme volnou a prosluněnou neděli k rychlovýpadu za prvním „horským“ lezením. Pohled na bílé kopce, které se objeví na obzoru při přejezdu Dunaje, vyvolávají pochyby, zda první skupina nezvolila lépe. Sněhu je v Alpách pořád dost. My ovšem statečně oblékáme kraťásky a tílečka…kdybychom tak věděli, jak hořce budeme litovat.
Výstup cestou Platteneuphorie je především turistika. Tak jsme to také brali – že lezení bude jako příjemné zpestření nedělní procházky. Po dvou a půl hodinách doskotačíme (=každou chvíli zapadneme po kolena) sněhovými poli pod plotny, které jsou díky Bohu suché a vyhřáté. V této fázi si sluníčka pořád ještě užíváme.
Čtvrtletní lezecká pauza vyvolává lehkou nejistotu. Plotny jsou sice dost nakloněné, ale stejně je na tom i můj morál. Děravé lezečky s provětrávaným palcem navíc podpoří jistý krok. Nakonec se naštěstí projeví lety budované instinkty a po přiložení ke skále vzlínáme směle vzhůru bez sebemenšího zaváhání. Nohy automaticky našlapují a ruce se mazlí s hranami vodních žlábků.
Předposlední délka přináší nejzajímavější pasáž. Pravidelné „Wasserrillen“ připomínají urolbovanou sjezdovku a vytváří parádní struktury. Lezení není obtížné a my si ho užíváme. Necelých 200 metrů ale bylo tak akorát, ono se to taky omrzí.
Dobíháme na vršek Hoher Nock, který je v tyto dny pod útokem turistů a bruslíme sněhem 1400 metrů zpátky do údolí. Nadáváme na sníh, nekonečné klesání a především na vlastní blbost, díky které máme lýtka, krk i záda spálené do ruda. Zkrátka užíváme si první jarní lezení v horách se vším, co k tomu patří. Vícedélková infekce se dostává do našich žil a už se těšíme na další vertikály!
Pingback: Vápno a sníh na Festkogelu – Waschrumpel 6/370 m | Jakub Cejpek
Pingback: Fujifilm X-T2