Je pravdou, že se na ledovci nesnadno hledají vrby aby člověk dostál klasickým tradicím, ale jinak mají Velikonoce na skialpech jenom samé výhody. Po šesti dnech lezení a odpočinku v okolí Gardy jsme zase natěšeni na sněhové a lyžařské výlety a údolí Martelltal na východ od Suldenu tato přání plní naprosto okamžitě a dokonale.
Po předlouhém špekulování a plánování nakonec na sváteční neděli a pondělí vybíráme oblast Ortleru a nám neznámé údolí Martelltal, které skýtá obří skialpinistický potenciál. Ráno prvního dne to sice nevypadá, že by počasí souhlasilo s naším nadšením a tak naše túra vstříc Madritschtalu končí ve třech tisících kvůli větru, mlze a nafoukaným deskám. I tak se krásně protáhneme a už lehce po poledni vaříme oběd a vymýšlíme co s načatým dnem…
Už už to vypadá, že se zavrtáme do spacáků a strávíme den v horách v oblíbené horizontále, ale jako na potvoru se vybírá počasí a nám nezbývá, než vyrazit na další túru. A rozhodně nelitujeme! Tentokrát si to zamíříme směrem do údolí Pedertal a nakonec to dotáhneme až na Kalfanwand (3061 m). Užijeme si i krásný a dlouhý sjezd, místy dokonce v parádním prašanu a s dvěma tisíci metry v nohách spokojeně usedáme do vyhřáté Karamelky a můžeme vítat návštěvy a posily na další den.
Velikonoční pondělí nám chystá věru sváteční počasí. V noci se vyjasní a ráno už kráčíme pod modrou oblohou, která vydrží po celý den. Od vrcholu Cevedale nás dělí krásných 1700 výškových metrů a tak nasazujeme svižné tempo. Míjíme chaty Zufallhütte a Martaller Hütte a po placatém ledovci Zufallferner pokračujeme dále na západ.
Na předlouhé cestě nám idylku dost narušuje ledový vítr, kvůli kterému nemáme ani šanci dát si pauzu a sváču. Jen nahazujeme bundy a kráčíme odhodlaně dál směrem k chatě Casati nad kterou se tyčí majestátní štít Gran Zebru. Obé necháváme po pravé straně a stáčíme naše kroky k vrcholovému výšvihu Cevedale. Lidí přibývá, ale vítr naštěstí naopak polevuje. V lyžařském depu si bereme mačky konečně si můžeme trochu ofrknout.
Závěrečných 200 výškových je za odměnu. Svah je sice strmý a místy dost ledový, ale trasa je festovně prošláplá a hlavně je to příjemná změna pohybu. Bez lyží vyběhneme ke kříži zvesela a kromě skvělého výhledu je nám odměnou i kousek závětří. Pak už jen zbývá rozloučit se s horami a partou, užít si dlouhý sjezd, závěrečný radler na Zufallhüte a den zakončit pizzou ve vesnickém sportbaru (doporučujme). Velikonoční tradici jsme tak bezesporu dodrželi – byly opět horské a mrazivé!
Foceno na Fujifilm X-T2 + Fujinon 10-24/4 (techniku od Fuji můžete zakoupit v e-shopu Fujifoto)
Pingback: Karamelka, náš domov na kolech | Jakub Cejpek