Byly to jen dva dny v Dolomitech. Ale tak parádní, že je rozdělím do dvou reportů. Taky proto, aby v těch sopouchách nebyl maglajz. S Elzou jsme se v horách naháněli pouhé tři roky, ale na dobré věci se vyplatí si počkat. Ale zas to s tím vyčkáváním nelze přehánět, protože ledová sezóna je krátká a vrtkavá. Za pět dvanáct jsme si přijeli na Passo Pordoi vylézt dvě linky, které se letos těšily nemalé popularitě.
Pravda, zlí jazykové tvrdí, že jsme během jednoho dne pověsili dva pytle, ale nebuďme na sebe tak přísní hned od začátku. Navíc když nám ten den tak pěkně začíná. S Elzou, Danem a Zdeňkem jsme se domluvili na budíčku na šestou, ale zvoní to už 5:45. „Já to vždycky dávám o čtvrt hodiny dřív“, říká Elza když slézá z kredence, kde kolegiálně strávil noc, zatímco nám přenechal svou vlastní postel. Nemluvě o tom, že to celý odřídil. Takovýho parťáka abys pohledal. Stíháme klidnou snídani i východ slunce. Už teď si libujeme, že stálo za to vyrazit.
Stoupáme pod lanovkou směrem na Sass Pordoi. My na lyžích, kluci na botách. Ale je to skoro prašť jak uhoď. Podejdeme skalní stěny, my lyžníci přezujeme a dál po rampě už pokračujeme všichni v mačkách. Prosluněný den odteď budeme vnímat už jen vizuálně, na mnoho hodin se schováme do mrazivého stínu. Traverz je šláplý a bezpečný a za 20 minut se nám vyloupnou vyhlídnuté linky.
„Tak to je ono, jo?“, diví se Zdeněk. „Čekal jsem něco trochu macatějšího.“ Asi by i bylo, ale to by do toho nesmělo odpoledne svítit a taky by to nesmělo mít za letošek zhruba tisíc přelezů. Obě linky jsou oblíbené možná i proto, že jsou nové. Snowboard z loňska, Avatar z prosince 2023. Druhý jmenovaný máme vyhlídnutý s Elzou. „To asi nepolezete, když je ten spodek takovej suchej, ne?“, čte tak trochu i moje myšlenky opět Zdeněk. Jenže Elza je odhodlanej a nastupuje do M6 mixu. Nejdřív mi sice rozčísne ret dobře mířeným ledovým úlomkem, ale jinak leze opatrně, párkrát sklepe, založí kde se dá a za chvíli je nahoře. Teda, zas takovej fofr to není. Já stihnu promrznout a taky přijde dvojka Italů.
Kluci konečně taky smontovali Danovo mačky a lezou plezírový led od nás vlevo. Já na druhém vlaju ve skále a trochu jim závidím. Nakonec to ale pouští a já po vypjatém boji musím uznat, že mě to nečekaně bavilo. Ono to lezení s cepíny po skále, jakkoli bizarní, má své kouzlo. A taky mě asi motivovali ty taloši, co nalezli hned pode mě.
Mám natečeno a pomalu hledám výmluvy, ale Elza mě vysílá do druhé délky. Jen co utřu slzy, které mi vytryskly při přemrzání prstů, vyrážím. Dobře rozpočtené délky z toho naštěstí nedělají žádné velké dobrodružství. Zaštanduju a s Elzou se shodneme, že nám ten led v poslední délce přijde už dost unavenej. Nalomily nás i reporty z minulých dnů. „Ty Italové to ale určitě polezou,“ odhaduje Elza a má recht. „Not difficult, but little bit scary“, říká nám později jeden z nich, snad pro náš klid. Na dvakrát to slaníme a jdem na čaj.
Času máme na rozdávání, takže jdeme do Snowboardu. Správně rozpočítané délky jsou i tady klíčem pro zbabělé a slabé jedince. První dvě jsou relativně nekonfliktní a po pelotonech ledolezců i jaksepatří rozklované. Úzkým ledem dolezeme postupně k úzkému komínu.
V komínu třetí délky je nám ještě hej a do zpěvu. Děláme si srandu z toho, že by se v případě pádu člověk jen opřel zádama. Jenže pak si uvědomím, že se 10 minut lano prakticky nepohlo. A pak ještě dlouho ne. Co to tam ten Elza vyvádí? Podle nákresu má být třetí délka WI4+. Konečně dobere a začínám lézt.
Po 30 metrech pochopím. Nad hlavou misí notně načatý krápník, z levé strany crčí voda. Jištění je spíš iluzorní. Vymotat se v tomhle labyrintu ledu, skály a vody je zkouška obratnosti a koordinace. S levým rukávem pokrytým ledovou glazurou dolézám k Elzovi. „To byl teda nečekanej bonbónek, co?“, směje se. Ještě, že jsem to zase lezl na druhým.
Další délky už se začínají pokládat a jelikož se narozdíl od kluků potřebujeme vrátit k věcem, začínáme slaňovat. Věšíme tak druhý pytel dne, ale přesto, nebo právě proto, že jsme si se zdejší nabídky vyzobali, co se dalo, odcházíme s úsměvem a spokojeností. Na sestupu akorát potkáváme kluky, i tohle načasování vyšlo perfektně. Jdeme nabrat síly na zítřek!
