Vidlový hřeben s dvojitým přídavkem

| 0 comments

Po dvou dnech už jsme se cítili natolik rozhýbaní, že bylo na čase zařadit na třetí, tradičně kritický, den nějakou pořádnou túru. Luky měl vyhlídnutý Vidlový hřeben, který sám o sobě bezesporu jistě stojí za to, ale my jsme si ho chtěli ještě z obou stran vyšperkovat.

Světovej název, jinak totální retro. Z Intercampu Tatranec je ovšem výhled přímo na náš cíl

Po turistice předchozího dne chceme dneska chození minimalizovat. Vezmeme první lanovku na Skalnaté pleso a po známé trase jdeme pod jižní stěnu Kežmarského štítu. Protože před sebou máme hřeben a bůhví co ještě, nechceme se zaseknout hned v úvodu. Začínáme lézt cestu Ľavým vhĺbením – Puškáš (IV).

Co nám na Kežmaráku navaří dneska?
Na druhém štandu a za půlkou stěny. Na začátku jsme trochu přichvátli.

V rámci úspory času lezeme na průběh. Já to natáhnu na kraj rampy a Luky dalších 200 metrů. Tím nám otrne a Luky nadhodí, že bychom mohli zkusit pokračovat výživnějším Fialovo kútem (VI-) Odspoda to vypadá lákavě a tak do toho naplujeme.

Lukymu se to nechtělo celý lézt čtyřkou a tak jsme napluli do Fialova kútu
První, padesátimetrová délka koutu je naprostý luxus
Fialov kút (VI-)

První délka je nádherná. Pěkné lezení, pevná žula, chrochtáme si blahem. Pak ale přijde klíčová délka, která je psaná za VI- a nám to přijde jako těžší sedma. Luky to vybojuje, já to za ním přesápu a řekneme si, že už se dneska do žádných větších akcí pouštět nebudeme. Lehkým terénem dolézáme na vrchol Kežmaráku.

Druhá délka koutu už taková legrace není a dává VI- obtížnosti zcela nové dimenze
V horní části jsme z koutu drobně zabloudili
Na Kežmarském štítu končíme s originalitami a jdeme jasnou linkou směr Lomničák

Další trasa jen navigačně jasná a máme ji jako na dlani. Vyrážíme na Vidlový hřeben (pro milovníky lezeckého bulváru a bizáru též zde). Sestupujeme do Kežmarské štrbiny a navazujeme se před prvním pětkovým místem. To je naštěstí za madla a tak se nám daří dodržet Lukyho prognózu, že lezečky zůstanou po zbytek dne v batohu.

Sestup z Kežmaráku směr Vidlová veža
Pod prvním pětkovým místem se navazujeme
Výšvih na Východní Vidlovou vežu.

Ještě jedno vypečené místo nás čeká pod Velkou Vidlovou vežou a pak už jdeme na průběh a následně bez lana. Sestupujeme do nejnižšího bodu, Vidlového sedla a pak už jen stačí vysápat se na Lomničák. Hřeben nám zabral asi 2,5 hodiny.

Lanové centrum na Vidlovém hřebeni
Často jdeme na průběh
Závěr hřebene už je lehký a tak jdem sólo
Expozice a výhledy na Belianské Tatry
Poslední skalní ploutev a hřeben jak na dlani

Na Lomnickém štítu se o pár metrů vyhneme turistickému lomozu a sestupujeme Jordánkou na sever. Chvíli zvažujeme sestup Téryho kuloárem, ale pak se rozhodneme pokračovat dál po hřebeni. Pěkným a schůdným terénem nejdříve sestupujeme a pak lezeme nahoru na Pyšný štít.

Sestupujeme Jordánkou a vyhlížíme další cíl, Pyšný štít
Luky zase někde zabral
Cestou na Pyšný štít

Rozhodneme se dotáhnout to až do Baranieho sedla. Věžiček je po cestě tradičně víc, než to zprvu vypadalo, ale nakonec se zdárně dostáváme až k vyhlídnutému cíli. Slaníme na sníh a kloužeme směrem ke Spišským plesům. Docela nám vyhládlo a tak docela těšíme, až budeme na Téryho chatě.

Belianky a Brnčála
Dáme ještě pár slanění a Baranie sedlo už je konečně na dosah
Na závěr túry nám ještě rozsvítili
Spišská plesa a Prostredný hrot
Horizont zprava doleva byla naše dnešní třetí část túry
Takhle jsme se pěkně prošli
5 minut po příchodu na Téryho chatu

Standardní večeři sice nestíháme, ale nejsme neskromní a spokojíme se s gulášem. Protože je chata plná a máme domluvené jen nouzové přespání, držíme unavená víka seč nám síly stačí až do 22 hodin, kdy se vyklízí lokál a my uleháme, spolu s dalšími 15 lidmi, na matrace na zemi.

Žlutá stěna je před Prostredným hrotem dobře maskovaná

Čtvrtý den našeho tatranského pobytu už je trochu unavený. Zároveň se ale nijak obzvlášť netěšíme na dlouhý sestup a tak vybíráme ještě krátkou a lehkou Korosadowiczovu cestu (V) ve Žlté stěně. Užijeme si příjemné lezení s nádhernými výhledy a pak už jen zařazujeme autopilota na cestu do Smokovce.

Cestou pod stěnu
Na dolez vybíráme místní klasiku, Korosadowiczovu cestu (V)
Delikátní plotna v poslední délce
Líbilo se nám tu. Tak zas někdy!
Jakub

Author: Jakub

Zkouším všechno možné od lezení po skialp a nevalnou kvalitu maskuju univerzálností. Hodně fotím, občas něco natočím a hlavně jsem rád venku. Kromě čaje už mám rád i kafe a pořád ještě i brzké ranní vstávání.

Napsat komentář

Required fields are marked *.



*