Tuhle plezírovou panoramatickou skitúru jsme měli s Kristinkou v merku už nějakou dobu. Konkrétně od chvíle, kdy jsme tu byli povandrovat na podzim. Tehdy jsme byli i s Aničkou, teď jsme ji sobecky nechali doma a vydali se na další rodičovský skialp, užít si ještě trochu té zimní atmosféry.

Na skialpovou túru na tenhle elegantní kopec jsme se těšili už dlouho. Rozhodli jsme se teď pro něj ale na poslední chvíli v sobotu večer, dali budík na 4:00 a v 7:30 už jsme začali šoupat lyžemi. Brzký start byl potřeba nejen proto, že opět vyrážíme na rodičovský skialp, ale protože nás na „Štýrský Matterhorn“ čeká slušná porce výškových metrů.

Tohle byla další z těch neplánovaných túr, které následně udělaly o to větší radost. Ještě během předchozího dne jsme ani já, ani Jarda nevěděli, jestli do toho půjdeme, ale podvečerní rozhovor to rozseknul. Jarda vyhlídl čerstvě šláplou stopu na Schareck a tak jsme tam vyrazili a rozhodně nelitovali.

Tahle skialpová dvojakce byla tak trochu déjà vu. I vloni jsme na přelomu roku šli na Angerkogel a Warscheneck, ale pozornému čtenáři jistě rozdíl neunikne. Ano, na celodenní skialp jsme šli společně s Kristinou, zatímco Anička byla v dobrých babiččiných rukách. Vděčni za tuto možnost jsme museli cíl vybírat uvážlivě – málo kilometrů autem, hodně výškových metrů na lyžích a ještě víc slunce k tomu.